Demeter - Nový domov

Ve vzdálené galaxii jménem Enifé byla zvláštní planeta. Byla hodně podobná bývalé planetě Zemi. Však ji také osídlili lidé z planety Země poté, co explodovala jejich hvězda Slunce a zničila celou sluneční soustavu. Lidé ji pojmenovali Demeter, podle řecké bohyně úrody, aby se jim dařilo v novém domově.
Vývoj zde ještě moc nepokročil. Alespoň lidé si mysleli, že se zastavil u vodních živočichů. To také nejspíš proto, že souše tam bylo velice málo, ale vody spousta. K té vodě se raději moc nepřibližovali. Byla velice zvláštní a nedala se pít, proto se lidé museli živit rostlinami a jejich šťávou. Byli si jistí, že na této planetě nic nemůže žít bez té podivné vody a vše živé je na ní závislé jako lidé na kyslíku, i když neuměli vysvětlit proč.
Jeden z lidí se jmenoval Nick. Byl to přibližně desetiletý hoch. Většinu dne si hrál se svými vrstevníky na pláních blízko hor. Jednou, když si hráli s míčem, dívka jménem Veronique zakopla a míč odletěl stranou. Nick za ním běžel, ale jakmile se pro něj naklonil, ztratil rovnováhu a skutálel se ze svahu k úpatí hor. Teprve když vstal, uvědomil si, kam dopadl. Díval se přímo do vchodu tajuplné jeskyně. Zvědavost je jedna z nejtypičtějších lidských vlastností, a proto není divu, že Nick chtěl jeskyni prozkoumat. Bohužel v jeskyni nebylo nic zajímavého. Pokračovala dál do nitra hor, ale to už byla pro Nicka moc úzká. Zklamaný se proto vracel zpátky, když vtom se zarazil. Pár metrů před ústím jeskyně byl uměle snížen strop a na takto vzniklém „schodě“ mezi původním a sníženým stropem jeskyně byla zasazena šestiúhelníková deska.
Mezitím se děti začaly o Nicka bát, že se tak dlouho nevrací, ale nemohly ho nikde najít. Proto zaběhly pro dospělé a za chvíli už se všude ozývalo: „Nicku, Nicku!“ Jen co konsternovaný Nick zaslechl hlasy, vyběhl ven z jeskyně a volal, aby se všichni přišli podívat na jeho objev. Lidé byli tak překvapení, že je zpočátku ani nenapadlo uvažovat, jestli to není nebezpečné. Naštěstí pro ně to byl jen „záznamník“. Lidé tento způsob projekce sice neznali, ale spouštění bylo dost primitivní. Stačilo se dotknout šestiúhelníku.Po spuštění se objevil kužel světla a v něm…
Vypadal jako člověk, jen místo nosu měl nozdry a byl velmi chlupatý. Bylo poznat, že není z Demeter, protože Demeter byla moc blízko hvězdy na to, aby na ní byla zima, tudíž by mu ochlupení bylo jen na obtíž. Mluvil pomalu, zřetelně a nahlas jazykem podobným esperantu, kterému lidé rozuměli. Později se lidé shodli, že ti „chlupáči“ je varovali před jakýmsi Ilisienem, vládcem planety, který se je pokusil zabít, když se hodlali na Demeter usadit.

V takovémto neznámém a nepřátelském světě jsou lidem tisícileté vědomosti a zkušenosti nanic. Tím víc, když je zklame to, čím si byli jistí. Voda. Lidé se tak snažili obránit před nepřítelem, kterého čekali, že je nenapadlo, aby se dívali spíš kolem sebe. Ilisiena měli celou tu dobu na očích. Na Demeter nebyla voda, byl to Ilisien. Podivuhodná forma života, v symbióze se vším ostatním z původní Demeter. Jen když někdo přiletěl na Demeter, byl pro Ilisiena parazit a chtěl ho vyhubit. Chtěl pouze chránit svůj domov. Nakonec přinesl zánik i druhu homo sapiens sapiens tím, že přestal na pár minut vylučovat kyslík. Přežije jen ten nejsilnější. Vždy budou vítězové a poražení a nemůžete vědět, kdy přijde řada na vás.

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Nový domov